Stormborn

3. června 2014 v 20:30 | Hanni |  fan fiction

Postavy: Rose,Pepper Pots
vedlejší postavy : (matka) Eleonor, neznámý muž, doktoři
Děj: Mladá 15ti letá dívka ztrácí rodinu. Léčí se z traumatického šoku v nemocnici. Po té si uvědomuje, že nemá rodinu. Ale přichází za ní Pepper Potsová a nabízí jí domov.
DÍL VYŠEL: 3.6.2014
( celý článek KLIK)
Nový námět na ff. Přijde mi o dost lehčí a pochopitelně srozumitelnější než New LIVE. Navíc mě moc bavilo psát některé části v ich-formě. Rose vidím, jako napodobeninu samu sebe. Je drzá občas nesmělá ráda vtipkuje. No najdou se tam i záporné stránky ale posudte sami. Doufám, že se vám bude líbit 1. kapitola.Usmívající se A kapitoly Stormborn tu budou každý pátek .

"Rose?" "Vstávej snídaně je na stole!" "Mami ještě chvíli." "Rose, kolikrát ti to budu říkat?" "No jo už vstávám." Dívka s hnědými kudrlinami a s hnědými oči vstala. Pomalu vstávala a přemýšlela nad tím, jaký by to bylo žít sama. "Mami?" "Asi to nestíhám." "Svezeš mě do školy?" "No dobře, ale zítra už jedeš autobusem, jasný?" "No jo simtě." "Jestli chceš svést, tak si pospěš." Popadla jsem tašku a šla. Mamka už zatím čekala na mě v autě a troubila na mě, ať si pospíším. Loudala jsem se a mamka troubila ještě víc. Když jsem došla k autu, tak jsem si musela poslechnout pár poznámek o tom, že bych měla být rychlejší a tak. Celou cestu mlela nějaký krávoviny. Neposlouchala jsem ji a dívala jsem se z okna. Na dálnici moc aut překvapivě nebylo a mamka šlápla na pedál. Tím auto zrychlilo a jeli jsme tak rychleji. Za námi se náhle objevilo auto. Velké černé auto. Vypadalo dost luxusně. Začalo to troubit. Mamka začala nadávat a tak zrychlila, aby si ten řidič nestěžoval, že ta ženská jede tak pomalu. To auto také začalo zrychlovat. Mamka ho nevnímala a jela si svojí rychlostí. Auto začalo zrychlovat a pak do nás narazil. Ne jednou to zkusil. Mamka přestala dávat pozor a vjela přímo na druhou dálnici. Auto dostalo smyk a my jsme se vybourali. Poslední záblesk. Viděla jsem muže, který si to kráčí k našemu převrácenému autu a povídá: Eleonor, je konec. Mamka ho prosila, ať ji nechá žít, ale muž jí to přání nevyhověl. Muž vytáhl z kapsy zbraň a během minuty ji zastřelil. Né, zařvala jsem. A pak už si nic nepamatuju.
Probudila jsem až v nemocnici. Co? Kde to jsem? Kde je máma? Ten muž ji zabil! Né! Mami! "Slečno, uklidněte se," volal na mě doktor. Přiběhla ke mně sestra a snažila se mě uklidnit sedativem. Chvilku jsem vyšilovala, ale po chvilce jsem usnula. Doktoři se rozhodli si mě nechat v nemocnici do té doby, než se budu zase cítit dobře. Poznala jsem tam nové kamarády s horším onemocněním, než jsem měla já, ačkoliv smrt mé milované matky je zcela doživotní trauma. Po dvou týdnech jsem mohla jít domů. Ale já neměla domov.
Seděla jsem na lavičce a za mnou přišla mladá, vysoká, blonďatá slečna. Sedla si přímo ke mně. "Ahoj ty musíš být Rose". " Jo jsem to já." "Potřebujete něco?" "Jsem Pepper Potsová." " No a?" Odpověděla jsem ji chladně. "No vím, že teď nemáš, kde bydlet Rose." "Nechtěla bys bydlet semnou?" "Ty jsi snad nějaká moje příbuzná?" "No, dá se to tak říct," odpověděla mi Pepper. "No a kde bydlíš Pepper?" "V New Yorku." "Mám malý plat a jsem asistentka." "Fajn a kdy pojedem," zeptala jsem se svým zvědavým hláskem. "Když budeš chtít pojedeme hned teď." Navrhla. Šla jsem do svého pokoje pro svůj kufr a rozloučila jsem se s doktory a sestřičkami a s kamarády.
Když jsem vyšla z nemocnice čekalo na mě malé překvapení. Limuzína. "Páni," zvolala jsem. Jeli jsme spolu na letiště a Pepper mi pustila film a zařizovala ještě nějaké věci. Dorazili jsme k letišti. Zajímavé bylo, že jsme nešli předním chodem. Šli jsme tím vchodem pro V.I.P. z důrazem na to V. "Kam to jdeme?" "No přece přímo k letadlu," usmála se na mě. "Co?" "Ty-ty máš letadlo?" "Já ne, to můj přítel." "Takže ty máš bohatého přítele," zeptala jsem se překvapivě. V mé hlavě začaly kolovat divné představy, typu Pepper je zlatokopka? Nebo?. Radši jsem si nic nepředstavovala. "No, takže ty jsi jeho asistentka?" "Hm…" "Jo". Odpověděla bez zaváhání. Došli jsme k letadlu. Na straně letadla bylo napsáno Stark industry. Nastoupila jsem a překvapivě jsem se podívala na místnost. Čtyři sedačky a velký stůl. "Ty vado, kde jste sehnali to žihadlo?" "To víš Tony je multimilionář." "Fakt?" "Tak to se nebudu mít špatně," zavtipkovala jsem. "To se neboj Rose." "Tony ti koupí na co ukážeš," a mrkla na mě. Sedla jsem si na měkkou sedačku a nasadila si sluchátka. Letadlo se zatím připravovalo na odlet. A já zavřela zatím své oči. Cesta byla tichá a klidná. Od smrti mé matky jsem se tak dobře nevyspala. Když jsem se probudila, letadlo se nadnášelo nad New Yorkem. To byla krása obrovské budovy a velký park. Zahlídla jsem z té výšky tu nejvyšší budovu. Starktower."Co ten tvůj přítel všechno nevlastní." Asi jsem si to říkala pro sebe, protože Pepper zrovna vyřizovala něco po telefonu. Letadlo klesalo pomalu a pak kleslo úplně na zem.
A mé dobrodružství začíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 5. června 2014 v 22:38 | Reagovat

Trochu uspěchané, takové jalovější, ale jinak celkem dobré. :-)
Jsem zvědavá, co jí Tony koupí. :-D

2 Hanni Hanni | Web | 6. června 2014 v 19:38 | Reagovat

[1]: jsem ráda že je tu nějaká kritika a děkuju příště se polepším :-D

3 Iko Iko | E-mail | Web | 9. června 2014 v 13:58 | Reagovat

Huhů! -začíná to slibně. :-D Jsem zvědavá na Tonyho.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama